Sv. Vít, patron houbařů, 15. června
je mladičký sicilský mučedník z počátku 4. století. Byl obžalován vlastním otcem a pro víru snášel mnohá mučení. Popraven byl v 7 letech.Byl uctíván už v 5. století, svátek má 15. června, patří mezi čtrnáct svatých pomocníků v nouzi. Protože dříve se lidé probouzeli s východem slunce, na jeho svátek se vstávalo nejčasněji z celého roku. Z tohoto důvodem se stal patronem houbařů, kteří časně vstávají. Navíc jim v půli června začíná sezóna.
Přímluvy za houbaře
(kolem sv. Víta, patrona časného vstávání a především tedy houbařů - 15.6.)
Pane Ježíši Kriste, ty jsi světlo, které svítí v temnotách, a my jsme stvořeni k životu ve světle. O svátku sv. Víta, kdy se ranní světlo objevuje brzy a noc nejvíc ustupuje, prosíme, abychom i na jeho přímluvu vždy jasně viděli jak po stránce tělesné, tak duchovní.
1. Dej, ať každý z nás na svém místě dokáže být statečný jako mladý mučedník svatý Vít.
2. Dej, ať mladí lidé si oblíbí upřímnost, poctivost a čistotu a odmítnou temnotu a škodlivost hříchu.
3. Dej, ať si celá lidská společnost váží přírody a chrání ji, abychom ji uchovali neporušenou i příštím pokolením.
4. Pomáhej nám začínat každý den ráno s vděčností k Tobě, dárci všeho dobra.
5. Dej nám dobré oči, abychom objevovali všechny krásy a plody přírody, a dej nám dobré srdce, abychom se o ně uměli rozdělit s potřebnými.
6. Dej, abychom zavčas rozpoznali jed po stránce hmotné i duchovní a s tvou pomocí se my vyhnuli.
7. Chraň nás od hrabivosti a hamižnosti, abychom sbírali jen tolik, kolik dokážeme spotřebovat.
8. Dej, abychom Ti mohli na závěr houbařské sezóny ve zdraví přijít poděkovat.
Pane Ježíši Kriste, svatý Vít tě oslavil svým životem a smrtí. Veď nás na zemi svým světlem a doveď nás do svého světla věčného v nebi, kde žiješ a kraluješ na věky věků.
Promluva pro houbaře (k sv. Vítu - 15.6.)
Od sv. Víta les houbaře vítá
Houba, zvláště v Číně a v čínských náboženstvích, je symbolem dlouhého života. Člověk ji vytrhne a pak sní, zdá se, jako kdyby ji zničil, a ona přesto žije dál, roste a dává se dalším. Je tedy, a to zvláště v některých oblastech Afriky a Sibiře, vykládána jako obraz lidské duše. I člověk, ve smrti, ale taky při pronásledování, je vytrháván ze země tohoto světa, a přesto žije dál, a pokud se houbou nechává inspirovat, dává se druhým, žije pro druhé.
Postoj správného houbaře může být poučením pro naše duchovní i lidské postoje. Houbař vstává časně zrána, to je důležitá podmínka hledání hub. Jak říká jeden houbař, časné probuzení a vstávání je pro houbaře nejen příkaz, moudrost, ale i radost z nerušeného přiblížení k svěží časné ranní přírodě. Bible popisuje správného věřícího jako toho, který časně zrána vstává a hledá (ne houby, ale) moudrost. Na konci houbařské sezóny, až porostou václavky, uslyšíme právě o sv. Václavu, jak vstával zrána a připravoval chléb a víno na mši svatou. I sv. Vít vstával časně zrána, a právě z toho důvodu se stal patronem houbařů. Kéž i my vstáváme časně zrána, a ať už vstaneme dříve nebo později, kéž co nejdříve spěcháme k Bohu, hledáme největší moudrost.
Houbař sklání svou hlavu až k zemi, je blízko země, miluje zemi, skrze kterou Bůh žehná. Pokora, jeden z nejdůležitějších postojů křesťana, se latinsky řekne humilitas. Země se naproti tomu řekne humus. Zcela jednoznačně pokora souvisí se zemí. Křesťan nemá hlavu v oblacích, sklání se k zemi a miluje ji.
Správný houbař se vyznačuje obšírnými znalostmi. Jedině díky nim může sbírat nejen čtyři nejznámější druhy, ale tisíce druhů vynikajících hub, darů Božích. Nejen je dokáže sbírat, ale rozlišovat, které jsou jedlé, které jsou více či méně dobré, které jsou jedovaté. Stejně tak i křesťan se snaží vzdělávat ve víře, a v postoji otevřenosti vůči Bohu i rozlišování dokáže rozpoznat Boží vůli od své vůle i od vnuknutí ďábla, hada jehož jed způsobuje smrt.
Křesťan, stejně jako správný houbař, si uvědomuje že Bůh je dárce všech darů, že ve všem závisí na něm, děkuje mu a dělí se s druhými. V mnohém, vidíme, křesťan napodobuje houbaře. Kéž houbaři, na přímluvu sv. Víta, svého patrona, přijmou hojné Boží požehnání. A ti, kteří houbaři nejsou, ať se v síle Ducha sv. stanou dobrými křesťany, tj. těmi, kteří se v mnohém houbařům podobají: v děkování přijímají Boží dary a dosahují nejen dlouhověkosti, ale i věčného života
Promluva při otevírání lesa na sv. Víta, 15. 6. 2006 (L.B.)
Vítejte všichni milovníci lesa! Les se otvírá a my ho zase můžeme vidět v plné kráse. Pro (skoro) všechny lidi les je krásným místem, místem bohatým, místem osvěžení, odpočinku, nadýchání se, případně určité námahy při práci nebo sportu. Každý si tam najde své - nejen příslušníci „specializovaných" skupin, jako jsou myslivci, houbaři, bylinkáři či poustevníci (určitě jsem na někoho důležitého zapomněl).
Les je současně důležitým náboženským symbolem. V lese člověk může vynikajícím způsobem prohloubit svou spiritualitu, a především setkat se na tomto krásném místě s Bohem.
Vejít do lesa znamená vždycky tak trochu vejít do tmy. Oblast života, ve které se většinou pohybujeme, je civilizovaná a hlučná, tvořená stavbami, ulicemi. Jsme doma nebo se pohybujeme po městě či vesnici, kupujeme, stojíme na náměstích, diskutujeme. Je to místo světla, taky pohodlí nebo dokonce luxusu, ale často i místo povrchnosti. To co takto vidíme, není pravda, ale pouhé zdání. Už řečtí filosofové a pak i křesťanští autoři doporučují aspoň někdy opustit takovýto svět a ponořit se z lásky k pravdě do světa vnitřního, charakterizovaného tichem, samotou, i temnotou (alespoň na začátku). Tento svět právě představuje les. Člověk musí posbírat odvahu, aby se dokázal ponořit a vejít do oné temnoty, potřebuje odhodlání i sílu, žádnou změkčilost a závislost na pohodlíčku.
Při našem putování les sám se postupně stává našim spojencem. Jeho stromy se naklánějí i uvolňují cestu. Les usnadňuje meditaci, jeho šumění i zpěv samy jsou meditací. Všechno, čeho jsme se vzdali, když jsme se rozhodli do lesa vkročit, v lese znovu nacházíme, ba mnohem víc. Les je místem, kde se skrývá poklad. Jako houbař když se rozkouká, začne objevovat nádherné hřiby, tak člověk, který se ponořil do temnoty víry, symbolizované lesem, začíná objevovat množství nádherných věcí, celý nový svět, svět vnitřní, duchovní, bohatý smyslem. Pro děti je svět posvátný a tajuplný, obývaný zlými duchy a démony, lesními muži, divoženkami, lesními žínkami, hejkaly, vlkodlaky, troly atd. Les je skutečně plný života. Pro nás pro všechny může být les místem nádherných dobrodružství - světských nebo duchovních. Mnozí svatí se setkávali v lese s Bohem. Jejich srdce bylo připravené pro takové setkání. Psychoanalýza spatřuje v lese často obraz nevědomí. Kdo má odvahu vejít do lesa, totiž poznávat sám sebe, své temnoty a stíny, ten se může setkat i s Bohem. Les pak bude jásat:
Iz 44:23 Plesejte, nebesa, vždyť Hospodin to vykoná, hlaholte, nejhlubší útroby země, ať zvučně plesají hory, les a všechny jeho stromy, neboť Hospodin vykoupí Jákoba a proslaví se v Izraeli. 1Kron 16:33 Tehdy zaplesají stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází soudit zemi. Ps 96:12 pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese.
Kéž naše otvírání lesa pro nás všechny otevře tento nádherný svět, možnost prohloubení našeho duchovního života.
čerpáno s laskavým svolením z www.poutnik-jan.cz