První písemné zmínky o sběru hub z našeho území, přináší Dalimilova kronika (1314), a to o hlívě ústřičné rostoucí na stromech.
Středověký terminologický slovník Klareta z Chlumce (1360) uvádí až 39 výrazů pro různé houby.
Italský lékař a botanik R.A. Matthioli, působící i v Praze, vypočítává ve svém „bylináři“ deset druhů jedlých hub. Mezi nimi i smrže, lanýže, žampiony, ryzce a hřiby.
Boltcovitka ucho Jidášovo je v tradiční čínské medicíně využívané již přes 2 500 let.
Holubinka nazelenalá je podle Alberta Piláta nejchutnější ze všech holubinek.
Opeňka měnlivá byla v roce 1970 uvedena v Mykologickém sborníku mezi třemi nejoblíbenějšími druhy hub.
Šiškovec černý byl vyobrazen ve Švýcarsku na celé sérii poštovních známek.
Muchomůrka zelená má údajně na svědomí úmrtí císaře Karla IV.
Pevník nachový má schopnost napadnout lidské tkáně.